Už se vám někdy stalo, že jste na něco mysleli a pak zazvonil telefon a dotyčný se jako by náhodou zmínil právě o tom, nač jste mysleli? Stalo se vám, že jste zapnuli rádio a tam právě hrála píseň, která jako by odpovídala právě vám na otázku, které jste byli plní? Vzpomněli jste si na někoho, ať už v dobrém či zlém, a za chvilku ho potkali na ulici a říkali si, jaká je to náhoda? „Je to skoro jako by byly kameny propojeny – ale v jiné dimenzi. Manipulací kamenem v mé ruce v této dimenzi, tlačím a navlékám na strunu v jiné dimenzi, čímž způsobím, že stojatý disk (který existuje v obou dimenzích) spadne,“popisuje svou zkušenost s Polarity Jean-Luc Romano ve své recenzi v magazínu BoardGameGeek. Existuje podobné tajemné propojení ve všech věcech vesmíru? Jakou roli v tom hraje náhoda?
Jak může vypadat náhodný kosmos?
Náhoda má být naprosto nevypočitatelná a nezákonitá veličina. To by ale znamenalo, že s ničím nesouvisí neboli jinými slovy existuje zcela odděleně od všeho ostatního. Nejen že jsme nic takového nikdy nenašli. Znamenalo by to navíc, že se celý kosmos (v původním řeckém významu „pořádek“) zhroutí a promění v chaos. Padají snad jablka náhodou směrem dolů? Stane se občas náhodou, že ne? Můžeme snad do počítače náhodně zaletovat pár tranzistorů, kondenzátorů a odporů a čekat, že bude i nadále fungovat? Pokud by byla náhoda proti zákonitostem přírody, jablka náhodou přestanou padat ze stromu směrem dolů a poletí si tu nekonečně doleva a tu na chvíli doprava, než náhodně zmizí v půli trasy, a když někdy přeci jen padnou směrem dolů a zarazí se o zem, která tam náhodou bude, bude to opět jen náhodou. Alespoň tak by to mělo fungovat ve světě, který vznikl náhodou, jak někteří vědci učí, bez příčiny a bez svého zdroje. Voda pak možná přestane být mokrá, někde na zemi se náhodně objeví díra vedoucí nikam a zcela náhodou se zbortí i svět. Ve skutečnosti by stačila jedna jediná náhodná událost a rozpadl by se celý vesmír.
Paradox zvaný „zákon pravděpodobnosti“
Jakou ironií je, že věda operující s pojmem náhody paradoxně vypočítává spolehlivý zákon pravděpodobnosti, jinými slovy zákon náhody. Zákon – náhody. Slyšíte to? Jak může mít taková náhoda zákonitost? Není snad náhoda vyjádřením opaku zákonitosti? Co tedy zkoumáme? Zákonitost nebo náhodu? Že si tu zákonitost vědci nevymysleli, dokazuje efekt zvaný „normální rozptyl“. Když totiž budeme vrhat kostkou dostatečně dlouho, vytvoří souhrn všech čísel zákonitě křivku, kterou takto nazýváme. A tato křivka se bude zákonitě opakovat.
Vyhraje nám spadané listí Sportku?
Že bychom pak mohli vypočítat čísla ve Sportce? Možná jednou i na to dojde… až do svých propočtů zahrneme všechny skutečnosti a poznáme celý svět. Ale to už nás taková hloupost jako Sportka zajímat nebude. V současnosti dokážeme správný výsledek spočítat jen s významnou odchylkou od výsledné reality, přestože dokážeme počítat i tak složité přírodní a společenské jevy, jako jsou preference občanů ve volbách. Lepší náhled do otázky náhody a zákonitosti mohou nabídnout modernější výzkumy takzvaných fraktálů a teorie chaosu.Fraktály jsou obrazce, jejichž jednotlivé části se více než podobají samotnému celku (jako matrioška nebo čínská krabička), mají nekonečný obvod a spoustu dalších zajímavostí. Jejich podoba je vypočítávána těmi nejmodernějšími počítači, nikoli náhodou. A přece – podobají se náhodným tvarům, které potkáváme všude kolem nás. Nejpodobnější jsou jim mořská pobřeží, zemská pohoří, náhodné skvrny, spadané listí nebo tvar sněhových vloček. Jde o obrazce chaosu, který, jak vědci postupně zjišťují, má také své zákonitosti. Jen nejsou tak jednoduché a do sebe uzavřené, jako primitivní tvar čtverce nebo rovnoběžné řady srovnaných vojáků – symboly našeho krátkozrakého chápání pořádku. Matematický kód „náhodných“ fraktálů je mnohem složitější, než si lidská mysl dovede představit. I proto jej rozlouskly teprve moderní počítače.
Když vám náhoda nahazuje…
Nabízí se tu ale otázka: Nelze chápat náhodu spíše jako něco,co nám vesmír jaksi „nahodil“, snad abychom to viděli a vnímali zřetelněji nebo abychom si toho všimli právě teď? Ne, ta podobnost se slovesem nahazovat není náhodná. Leda že by slova vznikala také z ničeho a náhodně. Je to vlastně původní význam slova. Jen si ho v tomto smyslu nevšímáme.
Kvantová mechanika v Polarity
Za pomocí poznatků o fraktálech, pokroků ve zkoumání teorie chaosu a kvantová mechaniky vědci začali tvrdit, že v tom šíleném chaosu je přeci nějaký řád, a to sakra chytrý. Kvantoví mechanici tvrdí, že dvě částice na opačných koncích vesmíru mohou být vzájemně provázané. Jsou zároveň přesvědčeni, že při hlubším pohledu nikoli částice, ale struny tvoří hmotnou strukturu věcí. Struny, které jsou různě pokroucené a neustále vibrují, což jim dává onu fyzičnost a odlišné formy v podobě různých látek a chemických prvků. Kvantová fyzika také prokazuje, že částice může být ve stejné chvíli energetickou vlnou. Podobně i disky hry Polarity jsou zároveň hracím kamenem i magnetickou vlnou, neviditelnou strunou. Dovedete správně natáhnout magnetickou strunu, aby o ni protihráč zakopl a vytvořil tak řetězové reakce, které ho zcela ohromí a dostanou na kolena? Přeji vám, ať je pro vás hraní Polarity co největší zábavou a budete-li chtít, i způsobem nenásilného dosáhnutí určitého vhledu do fungování nekonečného kosmu a tím i dosáhnutí lepší úrovně ve vašem osobním životě. Možná vás pak přestane stíhat náhoda a dovedete zabrnkat na tu správnou strunu…
Dalibor Novák
Tento článek vám věnuji, můžete ho volně kopírovat a umístit na svých stránkách, pod podmínkou, že nebude upravován a bude na jeho začátku či konci uveden zdroj www.polarity.cz, v podobě aktivního, klikatelného odkazu ( zkopírujte si jednoduše toto: <a href=“http://www.polarity.cz“>polarity.cz</a> ).
Máte nějaký vlastní příběh o neobvyklé náhodě, která vás potkala? Napište nám! Ty nejlepší a ty, které se budou týkat Polarity, uveřejníme.