Antigravitace – fikce, nebo realita?
Mezi lidmi se vypráví řada legend o vynálezcích, kteří objevili patent zázračné antigravitace nebo metody, díky níž lze ušetřit většinu benzínu, a po kterých se následně slehla zem. Buďto se beze slova odstěhovali, nebo se za čas objevila smutná zpráva o nečekané nehodě. Ani dnes není bezpečné být vynálezcem. Přesto se nacházíme v nové éře – éře internetu, svobodnější komunikace a příliš blízko kritické hranice… Lze ještě urdžet lži, které nás dusí v nedostatku energie a benzínových zplodin? Lži o tom, že neexistuje lepší alternativa? Výjimeční lidé se vždy drželi svých snů a snažili se o nemožné, které se o sto let později ukázalo jako primitivní. Mezi nejznámějšími příklady bylo létání, jež mnohé z nejvzdělanějších autorit označily za směšné a zcela nesmyslné. Čeká nás nová revoluce a magnetický věk? Dokážeme ještě připustit nějaký nový „zázrak“? Povzneseme se jako magnety nad sebe samé? Pokud se vám líbí Levitron , Levitron antigravitační globus či vznášející se disky Polarity , tohle budete milovat…
Motor bez pohyblivých částí – nesmysl či skutečnost?
Hra Polarity je symbol. Je to svým způsobem ikona síly magnetismu a revoluční technologie, která má teprve přijít na scénu. Můžeme totiž poukázat na celou řadu vynálezů nebo objevů, jež čekají, až je veřejnost začne brát vážně, přesněji až v sobě uvěří, že to, co před námi leží, je skutečnost. Magnetický motor amerického vynálezce Howarda Johnsona získává energii bez viditelného vstupu jakéhokoli dalšího energetického zdroje a dokáže pracovat nepřetržitě. Výkon dosavadních prototypů je možná slabý, ale zato je energie, kterou získávají, vlastně zcela zdarma! Když to vidí akademičtí fyzikové, na první pohled jim připadá, že zařízení popírá zákon o zachování energie a začnou se k vynálezci chovat jako k šarlatánovi a podvodníkovi. Podle jejich teorií je to nemožné. Že ale nejde o pavědu ani perpetuum mobile, je zřejmé už z toho, že Johnson na něj získal 24. dubna již roku 1979 právoplatný americký patent pod číslem #4,151,431 (Můžete ověřit na adrese http://patft.uspto.gov ). První žádost ze 6. prosince 1973 je sice tehdy odmítnuta, po pěti a půl letech čekání se však dočká komise, která jeho odvolání vyhoví a patent po zhlédnutí fungujícího kousku přijme. Od té doby Johnson patentoval již několik dalších zařízení na principu magnetického pohonu…
V čem je sakra problém?
Co tedy brání, aby se staly magnety zdrojem volné energie a řešením světové energetické krize? Přehlédla komise něco? Je patent nepraktický? Řekněme, že Howard není jediný, kdo něco podobného sestrojil, a že od prototypu k sériové výrobě je ještě hodně veliký kus práce, na zakázku vyrobených odlitků, materiálových testů a riskovaných peněz, které žádný vynálezce nemá a investor se bojí při tlaku současných ekonomických gigantů jen tak proinvestovat. Skutečnou odpovědí by musela být hluboká sonda do dnešní civilizace, rozložení moci, světových médií kontrolovaných několika málo lidmi, šílené ropné mašinérie a obecné neinformovanosti či nezájmu jednotlivců.
Výsledek dřiny „na koleně“…
Řada lidí pochopila, že nezbývá, než se snažit sám, takzvaně „na vlastním koleně“. Výsledkem je, že jen internetový server freeenergynews.com v době psaní tohoto článku eviduje na 25 údajně fungujících prototypů magnetických motorů, ať už inspirovaných Johnsonem nebo vyvinutých zcela nezávisle na něm. Ovšem to je jen zlomek ze seznamu těch, kteří tvrdí, že v konstrukci takového motoru uspěli. Mnozí o svých objevech raději mlčí, protože se prý bojí reakce vědců a zástupců ropného průmyslu. Jiní své patenty zveřejňují anonymně. Na internetové stránce free-electric.com dokonce zkouší jistá americká „firma“ nabízet namontování magnetického generátoru do amerických domovů s tím, že jejich zákazníci zůstanou i nadále naoko odběratelé veřejné elektrické sítě a nespotřebovanou energii od standardního dodavatele firma prodá dál. Johnson se ale netají a věří, že se mu podaří výkon zesílit natolik, aby stál za to. Lákadlo získat energii, která je vlastně zdarma, je dost silné. Podaří se mu sehnat sponzory?
Magnetické vlaky – Příklad z reality
Ptát se v dnešní době, zda alternativní pohonné technologie nemají náhodou nepřátele u vládnoucích zástupců ropného průmyslu je již poněkud směšné. Už jen prosadit technologii rychlovlaků MagLev, jezdících na magnetickém polštáři, se ukazuje jako málem nemožné. Nakonec se to povede, zřejmě díky odlišné povaze Japonců a díky tomu, že se i pro tuto technologii nacházejí důvody, proč může být drahá a způsoby, jak lze při stavbě takové dráhy vydělat. Technologie je totiž téměř bez nákladů. Je tichá, nemá pohyblivé části, které by se mohly opotřebovat a prakticky nevyžaduje údržbu. Své si zažije profesor elektrotechnického inženýrství z londýnské Imperial College Eric Laithwaite, který lineární magnetický motor, základ MagLevu, vynalezl již v 60. letech 20. století a v 70. letech se svými kolegy vytvořil britský experimentální vysokorychlostní vlak. Paradoxně, přestože technologie slibovala úspory, je vývoj zařízení zastaven z důvodů rozpočtových škrtů. Laithwaite svůj levitační vlak ještě zdokonalí tak, že nejen nevyžaduje údržbu, ale navíc sám pohybem vlaku generuje elektřinu potřebnou k levitaci. „Zkonstruovali jsme motor k pohonu (vlaku), který vám poskytuje zdvih a vedení zadarmo – doslova zadarmo: nepotřebujete žádné další zařízení a žádný další přísun energie. Toto je realita, která předstihla mé nejdivočejší sny, jež jsem kdy měl,“konstatuje tehdy sám Laithwaite. Přestože nejde o žádné perpetuum mobile, ale konvenční technologii, je i tento projekt vládou zastaven. Dnes jsou vlaky Mag-lev stavěny v Německu a Japonsku, NASA vyvíjí magnetický katapult, aby snížila náklady a potíže při startování raketoplánů a Japonsko plánuje roku 2008 spustit v Tokiu první magnetický výtah založený na této technologii. Británie stále utrácí 80 procent svého železničního rozpočtu na údržbu starého systému – několik set milionů liber ročně.
Zázračný disk Johna Searla
Věci jsou ale mnohem divočejší, než se zdají, což je zpětně činí obtížněji uvěřitelné. Tak například stále ještě žijící anglický elektromechanik John Roy Robert Searl tvrdí, že generátor volné energie, v jehož základu stojí rotující magnety, již několikrát vyrobil. Lidé jej prý ale nechtějí. V současnosti se o jeho práci chystá celovečerní film. První takové zařízení, dnes zvané Searl Effect Generator (SEG), měl vynálezce vyrobit již roku 1946. Tou dobou pracuje ve firmě BR Rewinds na Grays Inn Road v Londýně, kde získává svolení použít technické zázemí společnosti k jeho výrobě. Vyrobené součástky pak údajně smontuje ve svém domově. Jeho původní úsilí na sestrojení generátoru elektřiny je odměněno nečekaným vedlejším efektem – stroj se naráz vznese, proletí střechou do nebe a už ho nespatří. Tak se začne období dřiny a experimentování. Během svého úsilí vystaví plných 40 disků a podaří se mu je ovládnout, aby neulétaly.
Ve vězení za vynález?
Po 30 let používá jeden z generátorů ve svém domě, než si na něj došlápne elektrárenská společnost. „Říkali tomu krádež elektřiny, protože váš dům byl zásoben elektřinou a vy jste ji nepoužívali. … Řekl bych, že kdybyste si doma zprovoznili generátor jakéhokoli druhu, mohli byste je požádat, aby své dodávky elektřiny vypnuli. Ale to jste nemohli v časech, o kterých tu mluvíme – bylo to zakázáno,“vzpomíná Searl. Tehdy již profesor Searl je zatčen jako zločinec, který patrně zmanipuloval elektroměr, a všechny elektrické rozvody z jeho domu jsou vytrhány. Rada elektrárenské společnosti nedovede vysvětlit, jak profesor elektřinu získával, a tak se vrátí a zabaví i samotný generátor, který již nikdy, ani po několika žádostech o jeho znovuzískání, autorovi nevrátí. Sám Searl je držen z různých důvodů ve vězení celkem 10 měsíců. Jeho žena navíc mezitím spálí všechnu jeho práci v reakci na nežádanou publicitu, jakou jeho neobvyklý vynález vyvolal. Searl to ale nevzdá a konstruuje po paměti znovu.
Technologie, kterou nikdo nechce
Profesoru Searlovi se to podaří a má toto zařízení vždy k dispozici na svých přednáškách, aby je mohl předvést. V 70. letech 20. století také nabídne svůj vynález anglické královně a princi: „Chcete-li, mohu vám ukázat, jak postavit zařízení, které generuje energii a vlastně postavit nový typ kosmické lodě nebo vznášedla, které nahradí letadla,“povídá. Dostane se mu velkých díky a dodnes prý má schovaný jejich dopis. Později svůj vynález nabízí USA a předvede na vojenské letecké základně Edwards. Když svůj dálkově řízený letoun rozhýbe rychlostí, která se rovná přetížení 25G, jež by u standardních letadel posádku spolehlivě zabilo, lidé na Edwards technologii odmítnou s tím, že je příliš nebezpečná. (Pokusy přitom prokázaly, že žádné přetížení nehrozí – zařízení evidentně nefunguje na stejném principu „znásilňování“ gravitace jako tradiční stíhačky, které přetížení vytváří.)
V únoru 2007 se mu podařilo znovu dokončit fungující, snadno kopírovatelný prototyp základního zařízení, které sice zatím nelítá, ale i tak popírá dosavadní znalosti fyziky. Bude triumfovat, nebo se opět vrátí do řad odsuzovaných pavědců a podvodníků, mezi které ho mnozí akademikové řadí? Searl dnes stále putuje Austrálií a přednáší o svém patentu ve snaze najít sponzora. Než přejdeme k objevům, které ukazují, že ani akademičtí vědci nemohou vynechat síly, jež my nazýváme lidově antigravitací, můžete se podívat na Johna Roye Searla naživo, i s vynálezem.
A tady můžete také spatřit ukázku na chystaný film o životě a vynálezu Johna Searla http://www.youtube.com/watch?v=RZUFS16Z6u8
Podpořit práci profesora Searla a dozvědět se více můžete zde: www.searlsolution.com
Máme naději?
Může se vůbec lidská mysl pozvednout z bahna nesnášenlivosti, materiálního nedostatku, násilí, úplatnosti a neefektivního sebedestruktivního plenění přírody? A jaký by byl jinak její smysl, pokud ne? Překonali jsme názory, že je svět plochý, přečkali jsme tvrzení, že nic těžšího než vzduch nemůže létat nebo že „kameny nemohou padat z nebe, protože v nebi žádné kameny nejsou,“jak asi před sto lety zaperlil jeden předseda francouzské akademie věd, krátce před objevem meteoritů. Když Galileo Galilej křičel „A přece se točí!“nešlo o poslední pravdu, kterou lidé museli uhájit před stárnoucími udržovateli starého pořádku.
Je tzv. antigravitace jenom snem?
V posledních asi 10 letech o objevech na cestě k „antigravitaci“ slyšíme stále častěji i z akademiky uznávaných laboratoří. Antigravitací je myšlen princip, který osvobodí předměty od zemské přitažlivé síly, aniž by musela být překonávána jinou protisilou, jako tomu je u všech dosavadních známých létajících strojů i magnetických hraček. Takový stroj by nebyl vzhůru tažen žádným viditelným vírem ani proudem spalované pohonné látky, ale jednoduše by se vznesl, jako plastová kachnička ve vaně plné vody a plul na magnetických polích Země jak to údajně dělají některá UFO. Že nejde o úplný nesmysl, vědí například inženýři Martin Tajmar z rakouského ARC Seibersdorf Research a Clovis de Matos z pařížského ústředí vesmírné agentury ESA. Oznámili to roku 2006 na konferenci Evropského centra pro kosmický a technologický výzkum. „Tři roky jsme zlepšovali naše přístroje, provedli 250 experimentů a 8 měsíců diskutovali o hodnověrnosti dosažených výsledků, než jsme se odhodlali zveřejnit toto prohlášení,“svěřuje se Tajmar. Poprvé v historii v laboratorních podmínkách prý dokázali vytvořit a změřit „gravitační ekvivalent magnetického pole“. Neměli bychom tedy dnes již mluvit místo o elektromagnetismu spíše o elektrogravimagnetismu? Jde o to, že podobně jako je fyzický magnetismus vytvářen pohybem elektricky nabitých částic, tak i rychle se pohybující hmota vytváří jisté silové pole – gravimagnetismus. Efekt byl sice známý, na základě teorie relativity byl ale považován za téměř zanedbatelný. V současnosti je na trhu jediná technologie, která simuluje antigravitaci. Podobný efekt vytváří právě Levitron či Levitron antigravitační globus, i když u nich jde o čisté dorovnávání protipůsobících magnetických sil. Za to je možné si je pořídit relativně za pár korun domů a postavit třeba na vlastní stůl do pracovny. Šokované pohledy těch, kdo k vám pak zavítají, stojí za to.
I gekoni to zvládnou!
Další zpráva možná může vysvětlit i podivuhodnou schopnost „magnetických lidí“ připevňovat k sobě těžké železné předměty. Je mnohem zajímavější než vysvětlení skeptiků a přináší souvislost, která nás pojí s roztomilými zvířátky zvanými gekoni. Ti totiž dokáží lézt i po stropě a nikdo je z podvodu nepodezírá. Podle vědců je za to zodpovědná tzv. Casimirova síla, využívající kvantového elektromagnetického pole, jakéhosi „matrixu,“ který způsobuje, že atomy drží pohromadě a gekoni dokáží své kousky. Roku 2007 fyzikové ze skotské univerzity St. Andrews přicházejí s oficiálním prohlášením, že dosahují „neuvěřitelných levitačních efektů“využitím právě této přírodní síly. Professor Ulf Leonhardt a dr. Thomas Philbin přišli na to, jak za pomocí speciálních čoček tento fenomén obrátit tak, aby odpuzoval, místo aby přitahoval. Zdrojem této síly jsou výkyvy všeprostupujících energetických polí v meziprostoru objektů.
Všehovšudy – není jasné, že stojíme na počátku úžasné revoluce? Je jen na lidech, zda půjde spíše o duchovně-technologickou „evoluci“ nebo klasickou revoluci, při které může téci krev…
Dalibor Novák
Kde najdete více?
Projděte si uvedené odkazy a kupte si časopis Enigma 01/2008, kde najdete tyto informace a ještě mnohem víc! Speciální 8stránková příloha i s fotografiemi! Vychází v polovině prosince 2007!
Tento článek vám věnuji, můžete ho volně kopírovat a umístit na svých stránkách, pod podmínkou, že nebude upravován a bude na jeho začátku či konci uveden zdroj www.polarity.cz , v podobě aktivního, klikatelného odkazu ( zkopírujte si jednoduše toto: <a href=“https://polarity.cz“>polarity.cz</a> ).