Polarity: Hra, která vás nechává hrát si s magnetickými poli
Recenze Polarity z online magazínu BoardGameGeek
autor: Jean-Luc Romano
překlad: Dalibor Novák
Fyzické součásti
Musím přiznat, že jsem byl docela překvapen, když můj zrak poprvé spočinul na Polarity. Jako u většiny deskových her jsem očekával, že spatřím kartonovou krabici pokrytou líbivými malůvkami. Co jsem však dostal, byl dlouhý, plátěný pytel, svázaný na jednom konci tenkým koženým řemínkem.
Uvnitř plátěného pytle je dlouhá kartonová tuba obsahující padesát tři disků jednotné velikosti: jeden červený disk a padesát dva černobílých disků. Ty černobílé disky jsou černé na jedné straně a bílé na straně druhé, což připomíná veleznámou hru Othello (u nás známá spíše jako Reversi – pozn. překladatele). Hlavní rozdíl mezi hracími kameny Polarity a Othello je, že kameny v Polarity jsou magnetické (takže se ve vzájemné blízkosti přitahují nebo odpuzují).
V kartonové tubě je navíc ještě plátěná hrací podložka, jejíž plocha je o trochu větší než dvakrát dvě stopy. Hrací podložka má na sobě vytištěný veliký kruh, který vyznačuje správnou hrací oblast.
Stručný přehled pravidel
Nebudu tu vysvětlovat každé jedno pravidlo – místo toho předložím jen přehled, abyste více méně věděli, jak se hra hraje.
Hra začíná tím, že si hráči rozhodnou, kdo bude hrát bílý a kdo černý. Každý hráč začíná s 26 disky a bílý hráč umístí pět bílých disků (to znamená bílou stranou navrch) naležato do hrací plochy. Pak umísťuje na hrací plochu pět disků naležato zase černý hráč. Disky mohou být umístěny kdekoli na desku, s tím, že nejsou mimo hranice. Těmto diskům se říká základní disky, protože leží ploše na podložce.
Nyní začíná skutečná hra. Počínaje bílým hráčem, každý hráč se pokouší umístit kámen ze svého hracího štosu na desku, a to tak, že jej opře o magnetické pole jednoho ze svých základních disků. Každý hráč tak činí zahráním kamene svou barvou navrch vedle základního disku své barvy. Bílý hráč by například zahrál opírající se disk položením disku bílou barvou navrch vedle základního disku, který má svou bílou barvu navrch. Při pokládání disku se magnetické síly stojatých disků a základních disků musí odpuzovat dostatečně silně, aby uchránily opírající se disk před spadnutím naplacato. Opírající se disk bude mít jednu svou stranu postavenou na podložce, ale druhý konec se bude vznášet ve volném vzduchu, protože ho odpor mezi dvěma disky uchrání před spadnutím.
Zatímco se hráč bude pokoušet umístit opírající se disk, nevyhnutelně dojde k chybě (nebo narušení) a disk spadne nebo se disky scvaknou k sobě. A tady začíná zábava. Pokud hráč způsobí narušení (nechtěně či naopak), jeho tah končí a nastává tah protihráče, který má vyklidit (konvertováním) všechny disky, které se v důsledku narušení dotkly. Obvykle jsou kameny, které se nedotkly (například stojaté disky které spadly), ponechány tam, kde jsou. Kameny, které se dotýkají, jsou ale ukořistěny protihráčem. To se udělá tak, že protihráč musí disky zvednout, vytvořit z nich štos a položit je kamkoli na podložku (uvnitř hranic, pochopitelně) svou barvou navrch. Pokud protihráč/ka uskuteční úspěšnou konverzi, jeho/její tah pokračuje on/a nyní musí umístit stojatý disk hrou považovanou za normální a tak se střídají oba hráči v pokládání stojatých disků.
Pokud hráč při pokusu o konverzi způsobí chybu, není úspěšný v konverzi a musí vrátit kameny z ruky do svého štosu. První hráč (ten, který způsobil původní chybu) pak musí ukořistit a konvertovat kameny, jež zůstaly na desce. Pokud uspěje, je hra považována za normální, s úspěšným hráčem umísťujícím stojatý disk; pokud není úspěšný, hra se opět vrací k druhému hráči, aby se pokusil vykonat nutnou konverzi, a tak to pokračuje.
V průběhu hry můžete zjistit, že se vyplatí způsobit chybu úmyslně, tak, abyste mohli konvertovat opírající se disk na základový disk (na který můžete stavět další disky). V takovém případě se uplatňují stejná pravidla: když rozbijete balancující disk, jde disk z vaší ruky zpět do hracího štosu, váš tah je u konce a protihráč začíná svůj tah pokládáním svého stojatého disku. Nekonají se žádné konverze, protože se během narušení žádné kameny nedotkly.
Konec hry
Konec hry obvykle nadchází, když jeden hráč uspěje s umísťováním svých disků a ve štosu mu už nezbude žádný disk.
Hráči pak počítají své body: jeden bod za každý disk ve věži a hráčově barvě mínus disky, které zůstaly v hráčově štosu. Hráč s vyšším skóre vyhrává.
Bude vás Polarity bavit?
Je těžké říci, zda vás bude hraní Polarity bavit, pokud jste ji ještě nikdy nehráli. Tyto otázky by vám ale mohli dát dobrou představu, zda pro vás bude Polarity zábavná:
1.) Jste (nebo jste někdy byli) fascinováni magnety?
2.) Hrajete někdy rádi hry pro dva hráče?
3.) Hrajete někdy rádi obratnostní hry?
4.) Máte rádi neobvyklé hry?
Pokud odpovíte na všechny tyto otázky kladně, pak si zřejmě Polarity užijete.
Podobnosti s Go
Přestože starobylá hra Go nemá doopravdy mnoho společného s Polarity, objevil jsem, že sdílí něco společného: strategii omezující volný prostor obklopující protihráčovy kameny.
V Go je omezení oponentových volných prostorů (nebo svobod) nezbytné, abyste kameny získali.
Na druhé straně, v Polarity se hráči pokouší odříznout volný prostor protihráče proto, aby omezili jeho hrací možnosti (což zvyšuje šanci na chyby, které přinášejí více kořistění).
V obou hrách se hráči pokoušejí obklopit armády svých protihráčů (nebo skupiny kamenů), aby zastavili jejich expanzi. Když jsou úspěšní, začnou armády buď stagnovat, nebo ústí v body pro vítěze.
V žádném případě není znalost Go potřebná k hraní Polarity. Jen jsem chtěl zmínit tuto paralelu, protože jsem si všiml, jak může být relativně moderní hra tak podobnou strategii, jako tak starobylá hra.
Některé fascinující myšlenky
Někdy se po skončení hry rád opřu a pozoruji kameny, které zůstaly na podložce a jak se tam jen pověsily a vznášejí se zdánlivě na ničem.
Aniž bych se čehokoli dotkl, projedu prsty okolo desky a také mezi disky. Ke mému úžasu zůstávají všechny disky dokonale klidné, aniž by si byly vědomé, že dávám své ruce mezi ně a jejich oporu.
Co mě fascinuje ještě více je to, že když konvertuji opírající se disk na základní disk použitím dalšího disku ve své ruce, žádné ze zúčastněných disků se sebe nikdy nedotknou. Přijde mi divné, že i když kameny sebe navzájem ovlivňují, v žádném případě se nedotknou – ani přímo, ani nepřímo. Jinými slovy, ta jediná věc mezi stojatým diskem a mnou je vzduch – a ten v žádném případě narušení nezpůsobuje.
Je to skoro jako by byly kameny propojeny – ale v jiné dimenzi. Manipulací kamenem v mé ruce v této dimenzi, tlačím a navlékám na strunu v jiné dimenzi, čímž způsobím, že stojatý disk (který existuje v obou dimenzích) spadne.
Ve skutečnosti jde o interakci magnetických polí disků, které způsobují, že stojatý disk spadne. Nicméně my je nazýváme poli jen proto, že postrádáme lepší slovo. Nedovedeme se vlastně dotknout těchto polí, ani je spatřit – můžeme jen pozorovat, jak způsobují, že předměty s magnetickými vlastnostmi spolu reagují.
Závěr
Polarity je s jistotou hrou zručnosti, ale rovněž umožňuje značné množství strategie. Například při umísťování stojatých disků je dobré zvážit umístění takového, který učiní další tah protihráče obtížnějším, aniž bychom situaci zhoršili pro nás samé. Je na vás, jak agresivně budete chtít hrát: čím agresivněji hrajete, tím víc to můžete oponentovi zavařit – ale o tolik horší to bude pro vás, pokud způsobíte narušení.
Celkově se domnívám, že Polarity je skvělá hra. Předvedl jsem ji některým svým přátelům a zatímco někteří sdílí můj názor, jiní nikoli (domnívám se, že to je třeba očekávat u všech her). Osobně si myslím, že ji mám tak rád pro její jedinečnost a strategie s otevřenými konci: Mohu hrát Polarity po měsíce a naráz objevit jemnou, ale efektivní strategii, které jsem si nikdy předtím nebyl vědom. To a její neobvyklý způsob hry mě naplňuje dychtivostí pochlubit se hrou Polarity.
